Úvod do problematiky mobilních komunikací

Podle diskusí o využití mobilní komerce (m-komerce) se zdá, že největším problémem pro spoustu lidí je vyznat se v guláši terminologie a rozdílech mezi jednotlivými standardy a technologiemi. Proto zde přinášíme stručný úvod do problematiky.

Odborníci mezi vámi, čtenáři, prominou, je myšlen hlavně pro laiky, kteří se ovšem, ať už z jakýchkoliv důvodů, chtějí ve směsi zkratek a protokolů vyznat.

Pokud se říká, že e-komerce je v plenkách, tak m-komerce je zatím v embryonálním stádiu. Ze všech médií se na nás hrnou bombastické reklamy o využití mobilních telefonů pro nejrůznější účely, je proto důležité oddělit realitu od reklamních triků.

1. generace

Pro ilustraci rychlosti, s jakou se vyvíjí mobilní telekomunikace, je nejlepší projít se historií. Stupně technologického vývoje, které s sebou přinášejí obzvláště razantní změny, jsou odborníky nazývány generacemi mobilních komunikací. Na tu první generaci přístrojů si určitě ještě vzpomínáte. Byly to analogové soupravy velikosti (a také váhy) cihly, populární v Evropě na konci 80tých let (dodnes často k vidění po celých USA). Komunikovaly pomocí poměrně primitivního radiosignálu, kvalita přenosu byla dost kritická. Jelikož technologie neumožňovala složitější kódování, byl jejich odposlech velmi snadný (někdy dokonce nechtěný).

2. generace

Poměrně záhy je vystřídala druhá, tentokrát už digitální generace (dále 2G), která vyřešila většinu výše popsaných problémů a nastartovala zákaznický boom.

V Evropě je tato druhá generace známá pod názvem standardu – GSM (Global System for Mobile Communication). Tento standard si záhy získal skoro celý svět.

Amerika a Japonsko šli vlastní cestou a vyvinuli vlastní digitální standard. V severní Americe firmy jako Sprint a AirTouch vyvinuly několik nekompatibilních technologických standardů včetně TDMA (Time Division Multiple Access) a CDMA (Code Division Multiple Access). Japonsko má svou vlastní verzi nekompatibilního TDMA.

3. generace

Dnes přichází na scénu už třetí generace (dále jen 3G) přístrojů. Uživatelé, kteří hodně cestují, určitě uvítají fakt, že během příštích dvou-tří let se roztříštěný mobilní svět, co se kompatibility týče, zase sjednotí. Pod pojmem 3G se skrývají širokopásmové přístroje, které umožní přenos textu, grafiky, videa, stejně jako zvuku. Pro dosažení tohoto cíle bylo vyvinuto několik nových standardů, jejichž zavedení bude probíhat během příštích pár let.

Jelikož je většina těchto nových technologií založena na určitém vylepšeném typu CDMA, přístroje 3G si budou daleko podobnější než je tomu u 2G. Tentokrát z řady trochu vybočuje Evropa, kde je tato technologie známá jako UMTS (Universal Mobile Telephone Service), funguje ale na stejném principu CDMA.

Tato příbuznost technologií znamená, že roaming mezi jednotlivými sítěmi bude probíhat naprosto bezproblémově v celosvětovém měřítku. Umožní to rovněž širší využití zajímavých národních služeb, jako například japonský i-mode (mobilní internetové služby japonského dominantního operátora NTT DoCoMo) v celosvětovém měřítku. Nabídku dané služby v Evropě DoCoMo plánuje ve spolupráci s KPN už do konce tohoto roku.

Nejdůležitějším rozdílem mezi 2G a 3G je způsob, jakým probíhá přenos signálu. 2G přístroje používají pro přenos signálu vymezený komunikační kanál po dobu trvání spojení, a to i v případě, že není využit k aktivnímu hovoru. Zákazník platí za délku spojení, nezávisle na tom, jak efektivně jej byl schopen využít. To vysvětluje, proč přístroje 2G nejsou příliš vhodné pro mobilní internet.

GPRS

3G technologie jsou postaveny na tzv. paketovém přenosu dat. Data jsou rozdělena na pakety, každý z nich obsahuje adresu určení a přenos je uskutečněn nejefektivnějším kanálem, který je momentálně k dispozici. Tato technologie umožňuje daleko efektivnější využití kapacity sítě, a tudíž daleko zajímavější cenovou nabídku pro uživatele. Je to stejný princip, na kterém je postaven i internet a všechny IP (Internet Protocol) sítě, což znamená, že s nástupem 3G se internet skutečně dostane do vaší kapsy, ne jenom formálně, jak dnes tvrdí reklama.

Svět mobilních komunikací má samozřejmě i pro tento standard vlastní zkratku. GPRS (General Packet Radio Switching) umožní konstantní připojení mobilních telefonů na síť, a to z toho důvodu, že využívají kapacitu sítě pouze po dobu aktivního přenosu dat. Pro zákazníka to znamená, že bude platit podle objemu přenesených dat a ne délky spojení, jak je tomu dnes.

Tento zdánlivě malý rozdíl má nedozírné následky na způsob využití mobilních přístrojů. Jednou z nových oblastí využití je například posílání grafiky z přístroje na přístroj, takovou futuristickou službu už dnes nabízí již zmiňovaný i-mode japonského DoCoMo.

V Evropě jako první přišli s nabídkou GPRS služeb (přístroje firmy Motorola) britský BT Cellnet a T-Mobile (Deutsche Telekom). Další operátoři je budou během dalších pár měsíců následovat.

Vybudování infrastruktury, která by umožnila zásadní změnu technologie, samozřejmě potrvá několik let. Do té doby se dá o hodně zlepšit výkonnost dnešních přístrojů a sítí. Mezistupněm dnešních GSM 2G a budoucích širokopásmových 3G přístrojů se staly tzv. 2½G p°Ýstroje.

Zvýšená přenosová kapacita kterou nabízí GPRS (přenosové rychlosti cca. 5O kb/s) umožní přenos grafiky a videa už přes dnešní GSM sítě a je pouze začátkem. Určité zlepšení slibuje i EDGE (Enhanced Data Rate for GSM Evolution). Tato technologie simultánně směřuje kapacitu volných komunikačních kanálů do jednoho přístroje, což umožňuje přenosovou rychlost blízkou 3G. Podobná technologie je možná i u nepaketového přenosu. V Evropě např. Orange propaguje 2½ G zvanou HSCSD (High-speed Circuit-switched Data).

Pro využití internetových aplikací uživatel bezpodmínečně potřebuje slibovanou přenosovou kapacitu, a to z toho důvodu, že WAP (Wireless Application Protocol), který umožňuje přenos internetového obsahu v zeštíhlené podobě, vhodné pro malé displeje mobilních telefonů, dnes využívá přenosovou rychlost 9.6 kbps, což navzdory reklamním slibům internet do vaší kapsy nedostane.

V Evropě jako první začal nabízet GPRS služby v červnu BT Cellnet (pouze pro firemní klienty, rychlost 27 kbps). Služba stojí 45 liber měsíčně, za které uživatel může poslat a přijmout neomezené množství e-mailů a neomezeně surfovat po webu. Dalším operátorem nabízejícím GPRS pro firemní klientelu je T-Mobile v Německu, následovat by měla služba GPRS operátora Orange. Pro privátní klienty by se GPRS kompatibilní video a WAP přístroje a služby operátorů BT Cellnet, Vodafone a Orange měly v obchodech objevit během těchto vánoc.

Rada na závěr - všichni, koho lákají dnešní WAP telefony, by si tudíž asi měli radši počkat na to, co přinese ježíšek :-).
Autor: Ľubica Domanová
Datum: 28. července 2000