Češi umíte to s Internetem?

V porovnání s ostatními Evropany byl výsledek více než tristní. Předposlední místo s odřenýma ušima. Dopadnout tak naši hokejisté na mistrovství světa je z toho další trauma pro celý národ a aspoň týden budou média přetékat analýzami, rozbory a hořkobolnými úvahami na téma ”Kdeže ty doby sladkého Nagana jsou.” Do odpovědných pracovníků hokejového mančaftu by kopala i batolata. Po zveřejnění výsledků, ze kterých obrazně řečeno vyplývá, že průměrný Čech zvládne bez potíží nanejvýš vyhledání a vyhodnocení televizního programu na aktuální večer zavládlo ticho po pěšině.

Z určitého úhlu pohledu se však dá říci, že je v  ní vyjádřeno to, co je v  podstatě kořenem současného stavu v oblasti průmyslového využití internetu na české půdě. Neschopnost vyhledat, posoudit a vyhodnotit informace jde ruku v ruce s dalšími průvodními jevy:

• vedení českých firem trvale a trestuhodně podceňuje vliv internetu a obecně i informací na úspěchu svých firem
• management v českých firmách není schopen se dorozumět se specialisty přes informatiku a to i v případě, že tito specialisté internetu rozumějí po stránce odborné a technické.
• obchodníci rozumějí obchodu ale nechápou principy internetu jako obchodního média, informatici rozumějí informatice, ale zase nerozumějí obchodu. Chybí zde spojovací článek, který by tyto dvě větve dal dohromady.
• web je brán jako reklama bez jaké koliv další marketingové funkce a například v reklamních agenturách chybí snad i vůle přisoudit internetu další funkci. Pěkně mi zatrnulo, když se mi nedávno můj známý – třicetiletý ředitel reklamní agentury svěřil, že než by si vyhledal informaci na internetu radši pověří tímto úkolem sekretářku. “A proč si to nevyhledáš sám?” “Víš, trochu se té potvory bojím” “Cože, vlastní sekretářky ???” “Ale ne, internetu přece!”