Bazar zvaný Internet

Když se zabýváte poradenstvím v oblasti e-businessu, tak zaručeně každou první schůzku trávíte vyvracením obvyklých fám a nasloucháním, jak to někde zkusili a byla to katastrofa. Ze začátku vás to hodně štve, pak vás to unavuje a nakonec to berete automaticky a jste překvapeni, když někdo nezačne diskusi o internetu otřelými výpady. Bohužel to platí i o odborné veřejnosti.

Někdy mám pocit, že návštěvníci večerů First Tuesday a Bonton Tech Talk tam chodí pouze proto, aby zdeptali ty, co si ”na to” troufnou a měli lepší pocit z toho, že sami nic nedělají.

Je to ovšem velká škoda a většinou zcela zbytečné. Dle mých zkušeností většina zklamání pramení z nepochopení, v čem se vlastně ten e-business liší od toho klasického a jak jej tudíž nejlépe nasadit.

Vrcholem pro mě byla reportáž v televizi, ve které si tým žurnalistů dal za úkol prověřit, jak skvělá tedy ta e-komerce je. Prověrkou se mělo stát zorganizování romantické večeře pro dva pouze pomocí internetu. Je vám asi jasné, že experiment nebyl proveden v Čechách.

Výsledek byl samozřejmě takový, jaký být musel. Poloviční fiasko, což pro dotyčný tým bylo důkazem, že ta e-komerce je fakt k ničemu. Přitom mně to připadá trochu jako ta pohádka o Dvanácti Měsíčcích a brala bych jako velký úspěch, že dokonce i v takové situaci vás internet nenechá na holičkách. Tento příklad je klasickou ukázkou použití správného nástroje za nesprávným účelem. Přitom by nikoho ani ve snu nenapadlo se divit, že tím kladivem se fakt těžce šroubuje.

Tak pro začátek: internet byl vyvinut jako komunikační médium, nikdo nepočítal s tím, že se jej s takovou vervou ujme podnikatelská obec. Znamená to, mimo jiné, dvě věci: za prvé pro určitý druh komerce nepřináší zatím žádné velké výhody, takže tady si klasické podniky mohou trochu vydechnout (doporučovala bych jen nakrátko, i takový giganti, jako je GE, si výzvu uvědomují); za druhé na té e-komerci musí něco být, když tak rychle dobývá jednu pozici za druhou.

Diskuse na toto téma by mohla být nekonečná. Já se tady soustředím jen na několik zajímavých postřehů. Internet, na rozdíl od klasického obchodu, vyloženě generuje kupující a prodávající na velmi globálním základě. Pokud jste například sběratelem vzácných exemplářů modelů aut, v reálném světě je pro vás velmi nákladné identifikovat majitele vámi hledaných objektů a komunikovat s nimi. Pro internet – hračka. Dalším trumfem je nepřekonatelná možnost srovnání cen a informací o produktech. Pro klasický obchod opět nesmírně nákladná záležitost. Třetím specifikem je přímý kontakt mezi výrobcem a finálním spotřebitelem, který zcela staví na hlavu existující distribuční řetězce. Pro většinu prostředníků situace velmi nepříjemná.

Potěší to všechny zastánce Smithových ekonomických teorií. V Evropě dnes již málokdo ví, že systém pevných cen je velmi moderní záležitost. Ještě před sto lety v podstatě většina obchodů probíhala na otevřených trzích – bazarech (v orientu je tomu tak dodnes), kde ceny byly v neustálém pohybu a porovnání konkurence bylo velmi snadné. Určitě nikomu neunikla spojitost s internetem - v podstatě je to takový permanentní světový bazar, kde ceny nikdy nejsou konečné, jakékoliv informace jsou permanentně k dispozici a kupující a prodávající berou dosažení nejlepšího výsledku jako sport.

Naproti tomu je internet ve stávající podobě dosti nevhodný na nákup produktů okamžité spotřeby či produktů se silným emocionálním nábojem. Zatím, změn se určitě dočkáme už za pár internetových let.
Autor: Ľubica Domanová
Datum: 7. března 2000