Elektronický podpis – už brzy?

Používání moderních telekomunikačních prostředků se v posledních letech velmi rozrostlo. Nedostatečná legislativa vytváří překážky pro obchod a rozvoj nových forem komunikace. V českém právním řádu neexistuje jednotná právní úprava, která jednoznačně připouští elektronickou formu dokumentů a jednání. V obchodním zákoníku je částečně zohledněno použití elektronické formy. Strany si mohou své vzájemné vztahy upravit tak, jak to odpovídá jejich souhlasné vůli podle svých potřeb, za splnění podmínky identifikace a autentizace. V obchodních vztazích toto mohou nahradit určité certifikační nástroje, které zaručí bezpečnost a pravost. Tento problém, ale není řešen jednotným způsobem a z hlediska práva nemá rovnocennou hodnotu jako papírové dokumenty. Východiskem je vytvoření zákona o elektronickém podpisu a jeho zakotvení v právním řádu ČR. Hlavním cílem je tedy učinit dokumenty a podpisy na papíře a elektronické rovnoprávnými.

Chceme-li sledovat vývoj, základním kamenem v této oblasti je vzorový zákon o elektronickém obchodu od komise OSN pro mezinárodní obchodní právo UNICENTRAL. Hlavní myšlenkou tohoto zákona je definování informací, kterým nelze upřít právní důsledky, platnost nebo vykonavatelnost jen proto, že mají formu datové zprávy. Na základě tohoto zákona byla schválena směrnice Evropského parlamentu o jednotných pravidlech o elektronických podpisech.

Česká republika si je svého nedostatku vědoma, a proto v květnu 1999 přijala vláda dokument “Státní informační politika”, ve kterém vytyčila elektronický obchod (se zmínkou o el. podpisu), jako jednu z osmi prioritních oblastí. Pozice státu je zde definována jako garanta jistoty subjektům, které chtějí využívat elektronickou formu styků ve svých vztazích s okolním prostředím. Ostatní činnosti zůstávají soukromému sektoru.

8. listopadu 1999 tedy byl předložen návrh poslanců Vladimíra Mlynáře, Ivana Langera, Stanislava Grosse, Cyrila Svobody a dalších na vydání zákona o elektronickém podpisu. Je zřejmé, že tato iniciativa opravdu vychází napříč politickou scénou. Pro ČR je důležité, že se vytvořila skupina zejména mladší generace politiků, která si uvědomuje špatnou situaci našeho státu v oblasti IT. Většina vyspělých ekonomik se obrací k “new economy” a musím smutně konstatovat, že ČR tomuto vývoji opravdu nestačí. Samozřejmě máme velice dobrou úroveň odborníků, ale “penetrace” nových technologií a jejich ovládání v široké veřejnosti není na dobré úrovni. Stát zatím místo rozvoje tohoto potenciálu pro budoucí období utápí veliké prostředky v těžkém průmyslu.

Vláda 7. 12. 1999 tento návrh podpořila a doporučila schválení tohoto zákona. 1. čtení v poslanecké sněmovně proběhlo 26. 1. 2000. Jednání zahájil poslanec Vladimír Mlynář úvodní řečí, ve které vyzdvihoval pojmy: informační společnost, vyšší konkurenceschopnost podniků, úspory a zisky podnikatelům atd. Paradoxem při tomto jednání byl hluk neposlouchajících poslanců, které musel několikrát místopředseda napomínat k utišení. Po 1. čtení byl zákon předán Hospodářskému výboru a Výboru pro evropskou integraci k projednání.

2. čtení proběhlo 17. 5. 2000, kdy proběhla jak obecná, tak i podrobná rozprava a byly podány drobné pozměňovací návrhy. Na 3. čtení 24. 5. 2000 byl zákon schválen.

Zákon v daném znění byl 7. 6. 2000 doručen Senátu a rozeslán výborům (Ústavně-právní výbor, Výbor pro evropskou integraci, Výbor petiční, pro lidská práva, vzdělání a kulturu).

V současné době se vyjádřil Ústavně právní výbor s doporučením zákon schválit (15. 6.2000).

Časový průběh:

· 31. 5. 1999 – “Státní informační politika” – jeden z osmi hlavních cílů je zrovnoprávnit elektronické dokumenty
· 8. 11. 1999 – Předložení návrhu Poslanecké sněmovně
· 26. 1. 2000 – 1. čtení v Poslanecké sněmovně
· 17. 5. 2000 – 2. čtení v Poslanecké sněmovně
· 24. 5. 2000 – 3. čtení – schválení zákona Poslaneckou sněmovnou
· 7. 6. 2000 – Předložení Senátu (rozeslání výborům)
· 15. 6. 200 – vyjádření Ústavně-právního výboru s doporučením schválit

Předpokládá se, že během června projde zákon Senátem a prezident ČR jej podepíše. Pokud tedy půjde vše dobře, mohl by zákon nabýt účinnosti od 1. 10. 2000.

V příští části se zaměřím na obsah a význam celého zákona. V případě jakýchkoliv dotazů budu velmi rád, když připojíte pod tento článek komentář, nebo mne kontaktujte e-mailem.
Autor: Jan Pleyer
Datum: 20. června 2000

 Profil autora  

Jan Pleyer

Marketingový pracovník a konzultant v oblasti e-byznysu. Zabývá se oblastí public relation internetových projektů.
V současné době působí v e-aukce.com

 Tisknout článek  
 Přidat komentář