Spotrebak.cz - sponzor E-komerce
 Sponzoři 
 Hledání 
 Newsletter 
 Reklama 
 Diskuze 
 Bez komentáře 
Vše pro váš digitální fotoaparát!

Exkluzivní rozhovor s Romanem Slavičinským - I.

Jeden ze dvou zakladatelů Zoner Software v loňském roce prodal svůj podíl ve firmě a v příštích dnech opouští ČR. Připravili jsme pro vás rozsáhlý rozhovor o Zoneru, podnikání na internetu a důvodech, které ho vedly k opuštění firmy.

Věc s opuštěním firmy sice není horkou novinkou, ale Roman Slavičinský na toto téma dosud neposkytl žádný rozhovor. Spekulací okolo jeho rozhodnutí bylo mnoho, především v době konání Invexu 2003, kdy tento krok vešel ve známost. Nápad udělat s Romanem rozhovor vznikl zcela bezprostředně, ale tehdy mě Roman odmítl s tím, že na to ještě není vhodná doba. Slíbil mi ale, že se ozve. Byl jsem velmi mile překvapen, když se tak jednoho dne skutečně stalo. Jak se později ukázalo, je to u něj pravidlem. Roman je prostě chlap, který drží slovo.


Začněme trošku historií. Zoner vznikl dřív, než se k nám dostal Internet. Jak jste začínali?

Se současným stoprocentním vlastníkem Zoneru, Milanem Behrem, jsem se seznámil na Vysoké vojenské technické škole v Liptovském Mikuláši. Během studia jsme se spíš tak nějak oťukávali a spolupracovat jsme začali až v pátém ročníku, kdy nás dal dohromady školitel diplomových prací. Během studia jsem v programování spolupracoval s více spolužáky, ale Milan byl jiný v tom, že když jsme si řekli, že po se víkendu sejdeme a ten přinese to a druhý ono, Milan to nejen vždy přinesl včas, ale míval svůj úkol udělaný lépe, než jsem očekával. Vždy mne stimuloval k tomu, abych i já přinesl něco lepšího. Spolu jsme plánovali, že až dokončíme školu, odejdeme od armády a založíme v Brně softwarovou firmu. Již během studia jsme pracovali na makléřském databázovém programu ke kupónové privatizaci a na grafickém editoru Zebra pro DOS.


A to bylo ve kterém roce?

Zebru pro DOS jsme začali vyvíjet v roce 1992, pár měsíců před završením našeho studia. Po škole jsem ještě rok dělal u armády, protože jsme neměli vůbec nic, žádné peníze, žádnou infrastrukturu. Dohoda byla taková, že se nechám zaměstnat u armády v Brně a podívám se tady po nájmu prostor a zajistím bydlení. Začali jsme ve staré prádelně, kterou jsem sehnal jako nejlevnější možné „kanceláře“. Koupili jsme vyřazený kancelářský nábytek ze Šmeralových závodů, stůl za 30, židle za 20 korun. A v prvním podnájmu spal Milan půl roku na zemi ve spacáku. To byly naše začátky.


Začalo to Zebrou...

První byla Zebra pro DOS, kterou jsme poprvé představili na Invexu 1993. Milan tehdy jel do sídla softwarového distributora SWS Slušovice, kde představil náš program. Zebra pro DOS nebyla nic světoborného, ale měli jsme obrovské štěstí na ohromného člověka, Miroslava Rosíka, marketingového ředitele SWS, který rozpoznal takovou tu jiskru v Milanových očích a dal nám šanci tím, že nechal Zoneru v rámci slušovického stánku na Invexu jeden počítač. Sami jsme na Invex neměli peníze. A i když to nikdy otevřeně neřekl, myslím si, že tehdy od toho programu nic neočekával. Ale viděl to zaujetí a to ocenil.


Takže jste dostali šanci...

Víš, to platí všeobecně, štěstí přeje připraveným. Pokud máš nějakou myšlenku nebo vizi a jdeš za ní, tvrdě makáš, tak najednou zjistíš, že cesta se ti jakoby sama otevírá. A o tom jsem se v Zoneru mnohokrát přesvědčil. Pokud jsme do něčeho tvrdě šli, tak to vždy dobře dopadlo.


A jak to pokračovalo?

Pokračovali jsme malou neúspěšnou odbočkou přes Zebru pro InView, což byl více než půlrok ztracené práce. InView to byl takový český pokus o Windows od šikovné party programátorů ze zlínské firmy Alcor, která dnes profituje na průmyslových aplikacích. Tehdy napsali grafické prostředí pro DOS, ale přepískli to tak, že to pomalu vydalo za nový operační systém. Zebra pro InView se neprodávala, nám ty hodiny vývoje chyběly a začali jsme mít problémy. V roce 1994 jsme najali partu studentů, kteří začali psát Zebru pro Windows, prvopočátek budoucího Callista. Při životě nás držely základní a střední školy, kde se dosovská i windowsovká Zebra dobře prodávaly. Naši studenti dostávali minimální paušál, ale od začátku měli slíbená procenta. Díky tomu jsme přežili.


Můžeš mi říct, jak jste firmu organizovali?

V roce 1994 jsme si jako spolumajitelé rozdělili funkce. Milan byl technický ředitel, měl na starosti technickou infrastrukturu a vývoj aplikací, a já jako obchodní ředitel jsem zodpovídal za marketingovou koncepci a prodej. O tom rozdělení je zajímavá historka. Začínali jsme jako programátoři a jednoho dne, necelý rok po založení společnosti, nám bylo jasné, že není možné, aby firmu vedli dva programátoři. Bylo zřejmé, že jeden se bude muset starat o obchod a druhý bude pokračovat ve vývoji. Tak jsme si hodili korunou, já jsem prohrál a stal jsem se obchodním ředitelem.


Jak vlastně vzniklo Callisto?

Zebra pro Windows se ve druhé verzi musela přejmenovat na Callisto a to z důvodu našich zahraničních ambicí. Slovo Zebra je totiž registrovanou ochrannou známkou americké společnosti Zebra Industries, vyrábějící tiskárny na čárový kód. Před příchodem Callista 3, začátkem roku 1997, prošla firma největší krizí, kdy jsme spěli k ukončení činnosti. Callisto 3 bylo plánováno na Invex 1996. Utratili jsme peníze za stánek, propagaci, dělali PR a sbírali jsme první objednávky. Jenže ten program byl hotový až v březnu následujícího roku! Stará verze se už neprodávala, nová ještě nebyla. Před koncem roku se firmy v IT vždy dobře napakují, ale my neměli co prodávat. To bylo skutečně vražedné období. Ale také velice poučné, protože jsem zjistil, že můj osud, ředitele a vlastníka firmy byl v rukou několika špatně placených programátorů, kteří přecenili své schopnosti. Nakonec jsme to díky kolegovi Behrovi přežili. Milan mne tehdy k pokračování ukecal a také sehnal peníze, abychom tu mizérii přečkali. Shodou okolností jsme od podzimu 1996 začali dělat webhosting.


Výborně, tím se dostáváme k Internetu. Jak to vlastně začalo? Čí to byl nápad a co bylo impulsem k podnikání na Internetu?

V roce 1996 se rozhodli začít prodávat náš software v zahraničí a jako jediná cesta, jak tam prorazit, byla už tehdy přes Internet. Chtěli jsme mít vlastní doménu. V roce 1994 jsme na výstavě PC SALON poznali čechoameričana ze Seattle, pana Janečka, který chtěl pro Zoner shánět zakázky ve Státech v oblasti grafiky. Měl také velmi šikovného syna, který už tehdy vedl vlastní webový server. Pan Janeček nám v rámci tohoto serveru nabídl prostor, nejprve v rámci adresáře a pak na vlastní doméně. Jako jedni z prvních v ČR jsme měli vlastní doménu s koncovkou COM. To bylo v našich poměrech jedinečné, takže jsme učinili nabídku firmám z branže: StormWare, Alwil, Compelson atd.


Jak jste s Czechií pokračovali dál?

Zjistili jsme, že by to mohl být dobrý kšeft. Udělali jsme marketingovou strategii a celý projekt nazvali „Czechia“. Původní myšlenka Czechie byla pomoci českým firmám prosadit se v zahraničí tím, že jim budeme provozovat doménu COM v Americe. Určitě si pamatuješ, že připojení bylo v letech 1996, 1997 velice špatné. Kdo měl server v Česku, tak z Ameriky byl prakticky neviditelný. Pokud jsi chtěl dělat byznys venku, doménu jsi musel mít tam. To byla naše konkurenční výhoda. V roce 1997 jsme začali webhosting nabízet ve velkém. De facto jsme stanovili standard hostingu v České republice. Před námi podobné služby dělala jen jedna firma, CodaLAN od Dana Dočekala. Dan Dočekal byl technologicky mnohem dál než my, perfektně tomu rozuměl. Nicméně Czechia zvítězila a tvrdě útočila na tehdejší tradiční internetové providery, kteří profitovali z dial-upů a pevných linek a domény byly pro ně spíš přítěží.


Co vidíš jako příčinu úspěchu Czechie?

Co se týká marketingu, věděli jsme přesně, jak to chceme dělat. Název Czechia evokuje jaksi celonárodní službu a zní světácky. Kopírovali jsme postupy největších webhosterů v USA, zejména HighWay.net, kde jsme přebírali skladbu cenových variant a způsob sestavování prodejních textů a 9NetAve.com, kde jsme obšlehli vzhled webu. Dnes si tuhle drzost nedokážu představit. Další výhoda spočívala v umístění serverů v Americe. Pamatuješ, tehdy v ČR neexistoval peering. Například uživatel z Cesnetu přistupoval do sítě PVT přes Ameriku, byť byli v jednom baráku. A náš server byl na půli cesty a tudíž se jevil pro spoustu uživatelů rychlejším.


Ale dnes už v Americe žádný server nemáte...

Samozřejmě, je tady peeringové centrum NIX.CZ. Navíc v roce 1998 jsme se nedohodli s tehdejším správcem serverů panem Janečkem a byli jsme nuceni odejít. Bohužel odchod byl poměrně dramatický a zanechal šrámy dodnes. Pan Janeček Zoneru nemůže přijít na jméno, a kde může, do internetových článků, ve kterých se něco mihne o Zoneru, dává link na svoji verzi celé story cstudio.com/zoner. Dnes, když vidím, co obnáší technické a marketingové zajištění web-hostingu, jsem stále více přesvědčen, že tehdejší spolupráce neměla životnost. Zákazníci Czechie, kteří ještě pamatují svoji doménu v Seattle, mohou potvrdit. Na druhou stranu mě mrzí, že jsme spolu skončili ve špatném, přestože si vážím jeho pomoci v letech 1995 a 1996, kdy nás zásoboval z USA haldou software a užitečné literatury.


Takže hosting v České republice...

V ČR jsme měli zase velké štěstí. Trefili jsme na fantastického člověka, na Petra Hořínka, který přišel jako nezaměstnaný z úřadu práce, inženýr po civilní službě, bez praxe, pouze s představou, že by chtěl dělat něco okolo počítačů a internetu. Začínal u nás za 8 tisíc a dnes je to klíčový expert služby, skoro bych řekl její technologický otec. To bylo opravu velké štěstí.


Jak se tehdy vyvíjela situace okolo vašich dalších činností?

Firma už stála na dvou nohách, na jedné straně grafické programy, na straně druhé webhosting. Webhosting šel nahoru tak rychle, že se grafika se v letech 1997 - 2000 dostala na vedlejší kolej. V roce 1997 nastal raketový nástup vzhůru. Předtím jsme každý rok rostli nějakých 20 – 30 %, v roce 1997 jsme skočili o 100%. Dnes Zoner roste v obratu o 30 – 50 % ročně. V roce 2003 skočila softwarová divize díky boomu digitální fotografie zase o 100 %.


To už je vliv nového produktu, Zoner Media Exploreru. Ale co se týče té časové osy, tak to byly webhosting, domény... Ještě něco dalšího?

Na webhosting jsme postupně nabalovali další služby, doménové aukce, Interval, webdesign a velice zajímavý inShop. To jsou extra služby, ale marketingově se s tím pracovalo jako s jedním celkem. Až v posledních dvou letech se marketingově i technicky oddělila e-komerce od webhostingu. E-komerce, tj. Zoner inShop, již žije vlastním životem.


Druhý díl rozhovoru vyjde ve středu 4. února 2004.
Autor: Emil Čelustka
Datum: 2. února 2004



 Profil autora  

Emil Čelustka

Redaktor serverů e-komerce.cz a světNotes.cz.


 Sdílet článek  
Facebook Facebook   Jagg Jagg.cz   Linkuj Linkuj.cz  
 Seznam komentářů  
Vypsat
Od
Téma
Datum

Jiri Rydl
Bomba!
03.02.2004 18:35