Spotrebak.cz - sponzor E-komerce
 Sponzoři 
 Hledání 
 Reklama 
 Diskuze 
 Bez komentáře 
Reklama
Užitečné informace pro kutily.

Jak se kalil web

Jako stoupenec internetových technologií a e-komerce zvlášť jsem se před časem rozhodl přestat chodit kolem horké kaše a rozhodl se otestovat, jaký je vztah českých průmyslníků k internetu.

Trápilo mě několik otázek a odpověď na ně ležela jen a jen v tvrdé realitě českých fabrik a dílen:

  • Jak přistupují majitelé a vedoucí pracovníci českých průmyslových provozů k internetu jako zdroji důležitých informací pro rozvoj jejich firem?
  • Zkoušeli někdy sami, nebo pověřili zodpovědné pracovníky marketingu, aby se pokusili získat obchodní případ přes internetovou síť?
  • Jaká je obecná znalost o informačních serverech na nichž se dají získat informace o zahraniční poptávce a nabídce?
  • Pokud jsou již zkušennosti s vedením těchto obchodních případů, tak ve smyslu negativním nebo pozitivním?

Vědom si plně svých omezených časových možností, vyzbrojený několika obecně známými internetovými adresami s poptávkou a nabídkou ze zahraničí, zaštítiv se dostatečnou zásobou pozitivního přístupu, vybral jsem si ze svého okolí dva podnikatelské subjekty oba působící v oblasti strojírenství. V prvním případě kdysi slavnou fabriku vyvážející do celého světa obráběcí stroje vysoké kvality (protože v této modelové situaci nezáleží na jméně, ale na přístupu k věci, nazvěme ji třeba TOS Brno ), v druhém případě se jedná o čistě od základů na koleně vybudovaný soukromý strojírenský provoz zaměřený na generální opravy frézek, obráběcích center, karuselů, soustruhů a další techniky, bez nichž se dnes neobejde žádný strojírenský park. Pojmenujme ho třeba Stavstroj.

Strojírenství jako pokusného králíka jsem si vybral záměrně: jednak jsem sám strojař s dlouholetou praxí a tudíž neriskuji případnou blamáž při diskuzi s odborníky z této oblasti, jednak strojírenství je a stále ještě bude nosnou páteří naší ekonomiky, ať se to komu líbí nebo ne. Strojírenská tradice se u nás táhne hluboko do minulého století, prakticky k samému počátku průmyslové revoluce, poptávku po české produkci z této oblasti ať ve smyslu negativním nebo pozitivním pocítí rychle na kapse každý z nás. A poptávka to je obchod a obchod to je dnes i internet.

V prvním případě - u TOSu Brno jsem byl přívítán přímo s otevřenou náručí. Vedoucí marketingu - paní v nejlepších letech - se mi svěřila, že jdu právě jako na zavolanou, někoho od internetu právě nutně potřebují. Mají velký problém - pár dní před důležitým veletrhem, organizátoři po nich požadovali webovou adresu jejich firmy a při kontrole obsahu stránek se ukázalo, že ač komusi dlouho platili za tvorbu webového obsahu na stránkách není zhola nic, dokonce ani indexový soubor. Před časem došlo k roztržce a tvůrce to asi ze vzteku smazal.

To u vás nikdo nekontroloval obsah ? Vždyť jste za něj platili ! Mohlo tam být bůhvíco. Prezentujete se tím přece před světem !"
No on tomu tady stejně nikdo moc nerozumí. Sice nám zavedli pevnou linku od CESNETu, ale připojený je na ni pouze jeden počítač a ten se zamkl, aby k němu zaměstnanci nemohli, to víte, vedení má obavu, aby zaměstnanci místo práce nepoužívali internet ke své zábavě. Víte co taková pevná linka stojí peněz ?"
Šly na mne mrákoty. Při kontrole logu se navíc ukázalo, že na webovém prostoru se žádné materiály nejen nenacházely, ony tam totiž nikdy ani žádné nebyly. Byl jsem poněkud na rozpacích - zdá se, že v tomto podniku se internet sice používá k výdělečné činnosti, ale poněkud jinak než jsem si původně představoval. Polkl jsem nelichotivou poznámku o přímé úměře velikosti podniku a hlouposti managementu , slíbil jsem, že se postarám, aby se rychle vyřešil problém s jejich webovou prezentací. Další moje dotazy směřovaly ke znalosti internetu jako zdroje obchodních informací. Podle předpokladu téměř všechny odpovědi byly veskrze záporné - používá se pouze e-mail a to ještě v omezené míře, vyhledat na webu obchodní případ, nebo kontaktovat budoucího nebo i současného obchodního partnera to nehrozí – " víte pokud někdo chce na internet, tak si musí vyžádat povolení a musí si semhle zapsat dobu přístupu a proč tam vůbec byl a tak k tomu radši nikdoznásmocneleze." Na obranu jinak příjemné a inteligentní vedoucí obchodníků musím však poznamenat, že si pečlivě zaznamenala všechny URL adresy, které jsem jí předvedl a velice se podivovala nad krásnou ukázkou pozitivního přístupu k internetu u strojírenské fabriky kdesi v Izraeli – e-mailové adresy směřující ke každému salesmanagerovi s jeho plným jménem a s popisem svěřené kompetence hned na úvodní stránce včetně formuláře, který nenásilnou formou vytáhl z návštěvníka stránek důležité informace pro obchodní oddělení. S tím jsem návštěvu ukončil a byl jsem vypoklonkován s prosbou, abych se brzy zase ukázal.

Stále ještě poněkud otřesen jsem další den navštívil druhou vyhlédnutou oběť s pevným přesvědčením, že člověk, který svou firmu vypiplal z absolutní nuly bez jakéhokoli stínu podezřelé privatizace, tunelizace či jiných divných aktivit, bude k obchodnímu fenoménu internetu přistupovat poněkud jinak než vedení podniku z předešlého dne. Sám rozhoduje o budoucnosti firmy , sám určuje do čeho se pustit a co zanedbat, tato firma s přibližně třiceti zaměstnanci je jeho dítě a jako k takovému k ní jistě bude přistupovat. No řekněte – co byste neudělali pro blaho svých dětí ?

I zde jsem byl přivítán s otevřenou náručí. Pan Šéf, sebevědomý muž těsně před čtyřicítkou, mne v krátkém projevu informoval, že internet pochopitelně mají a zrovna někoho shánějí k webovým stránkám a jestlipak bych jim nezajistil případnou tvorbu této reklamy. Ujistil jsem majitele firmy, že se mu pokusím vyřešit jeho problém a dal jsem se do vysvětlování rozdílu mezi prostou reklamou a webovou prezentací. S předchozího monologu jsem totiž pochopil, že internet je v této firmě chápán jako kříženec například bilboardu s reklamou v televizi. Když jsem však chtěl předvést v jinak honosně zařízené pracovně na majitelově počítači možnosti strojírenství ve světle internetu, musel jsem nejen nastavit telefonické připojení sítě, ale i zapnout počítač, protože jak se majitel přiznal, počítače ho moc neberou. Polkl jsem nelichotivou poznámku o nepřímé úměře velikosti podniku a hlouposti managementu a vzdal jsem se dalších dotazů ohledně obchodního využití internetu. Evidentně by šly stejně do prázdna.

Uplynulo půl roku. Obě mé modelové firmy se pyšní pěknými webovými stránkami. V TOSu Brno to vzali tak od podlahy, že si nechali své internetové stránky vypálit na CD a rozdávají je zájemcům na veletrzích. Mé rozpačité námitky, že postačí, když budou všude uvádět svou webovou adresu a CD ať využijí pro jiný druh prezentace, byly smeteny jednoznačně se stolu - tak prý rozhodla správní rada. ("To víte, náš pan ředitel snad nikdy u počítače neseděl" ). Naproti tomu český soukromník už umí počítač i sám zapnout a pravidelně na internetu surfuje, soudě tak aspoň podle bookmarků (povětšinou však typu adult). Moje nesmělé připomínky, že by se na webu měla obnovit ta stará, dávno neplatná cenová nabídka strojů, zůstávají prozatím bez odezvy. Stávám se pesimistou. Asi budu muset navštívit nějaké jiné strojírenské firmy. Kolik asi tak stojí letenka do Izraele?

Autor: Leoš Prušvic
Datum: 4. května 1999



 Profil autora  

Leoš Prušvic

Výkonný ředitel APEK
Publicista


 Sdílet článek  
Facebook Facebook   Jagg Jagg.cz   Linkuj Linkuj.cz